Navazuje na D21/2
Trvalo mi celých sto let splnit požadovanou zkoušku, nakonec se mi však brány chrámu času otevřely. Narostly mi vousy, které dosáhly mého pasu. Boty se vlivem počasí už dávno rozpadly. Zestárl jsem. Připadal jsem si jako v cizích botách.
*
Uprostřed kruhové místnosti byla miska s vodou.
"Jeden z nás musí zůstat," řekla postava mým hlasem. "Opuštěním chrámu ztratíš všechen čas. To je cena studny času."
"Kdo jsi?"
"Jsem tvé budoucí já a už navždy tady budu uvězněn, abys ty mohl kráčet nazpět v čase. Tím tu vlastně zůstaneš a čas zůstane tvůj."
"Takže tady má cesta končí?"
"A také začíná!"
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit