Vulkán naposledy zakvílel a zmkl. Prostorem se rozlehlo mrtvolné ticho. Sundal jsem si řidičské brýle a seskočil průlezem na zem.
"Fuj," pronesl Ten druhý, když se mi boty ponořily do cizích tkání.
"Myslel jsem, že už sis zvykl," prohodil jsem nenuceně a vydal se prozkoumat trosky, kterým před chvíli Saladin věnoval celou svou pozornost.
Ten druhý zůstal ticho. Podivné. Rozhodně jsem se necítil tak klidný, jak se mohlo zdát, ale na druhou stranu. Hlídá mě počítač. Jen nesmím ztratit elektronický klíč. Pár kroků a už jsem viděl to, co mě před tím tak vyděsilo.
"Blé!" ozval se Ten druhý.
"Cíťo."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit