Jízda

V trojúhelníku citů je vždycky jeden sám a pozoruje ty dva zbylé. Závidí jim jejich nevázanost, jejich radost, svobodnou lásku, zatímco jemu je souzen jen strach o bezpečí vlastního srdce.
Ten jeden občas dostane trochu pozornosti, ale po zbytek věčnosti jen hladově čeká na další dávku. Je to jako rychlá jízda vlakem, který nemá cílovou stanici. Nemůže vystoupit, aniž by si ublížil. Tak jen čeká a doufá, že vlak jeho života se zastaví a při vystupování mu milovaný člověk konečně podá pomocnou ruku.
Ale nestává se to příliš často. Nešťastně zamilovaný člověk zůstává opuštěn úplně sám v cizím, nepřátelském světě.