Ukryté jizvy

Sirius si pro sebe smíchem zabírá víc prostoru, než by potřeboval, pečlivě se snaží odstřihnout každý náznak spojitosti s vlastní rodinou, a stejně se někdy v noci budí s úzkostnou vzpomínkou na děsivé tmavé chodby, černou magii splétající se v krajkách po stěnách, rány, které mu bratr musel ošetřovat, hlavy domácích skřítků, zlověstně rázné matčiny kroky a její jekot, že přecitlivělé princezničky ve svém domě nesnese.

Rodina Siriusovi nemůže odpustit, že ho nezlomila. Není si tím tak docela jistý.

*

"Nebuď taková cíťa, princezno," strčí do něj loktem rozesmátý James. Pak si všimne jeho strnulého výrazu. Už nikdy takovou frázi nepoužije.