Přeháňka

„Klucí, neni kopat už trochu móc?“ protáhl váhavě Štígr. Postával se založenýma rukama za tlupou spolužáků, která držela v šachu tyčkovitého blonďáka, a právě rozbil partu i svou reputaci.
Tyčka dál ležel na linu a s těkavýma očima čekal, až obědová přestávka a s ní i déšť podrážek skončí.
Kanada zastavil kanadu ve vzduchu a potácivě se otočil na patě.
„Trochu moc?“ zamrkal, hlas mu přeskočil. S předstíranou nejistotou si změřil Tyčku a pak se rezolutně rozpřáhl ke kopanci.
„Klucí – “ začal zase Štígr, ale konečně zvonění ohlásilo poledne a klucí se rozutekli.
„Nechceš si kopnout, dokud ležím?“ žbleptl nevzrušeně Tyčka.