Apokalypsa na dvanácté

Černé sluneční brýle sice nosil hlavně proto, že to bylo cool, ale v tuhle dobu se dokonce hodily prakticky.
„Dvanáctá hodina,“ zbystřil Crowley zničehonic a zatrnulo mu v zádech.
Azirafal, který seděl na lavičce náměstí hned vedle ďábla, pohlédl na hodinky.
„Ne, myslím jako přímo před námi.“
Azirafal zvedl oči a posunul si brýle po nose. Rozpáleným náměstíčkem se vlekla stařenka horoucně mávající holí s velikou nákupní taškou. S vrásčitých úst se jí řinul nepřetržitý proud nadávek na vše kolem.
„To vypadá skoro jako další apokalypsa. Ta je od vás?“ zeptal se Azirafal.
„Ne, ta bude od vás.“
„To zrovna.“