Prý, že se můžeme vyřádit a napsat si něco, co opravdu napsat chceme, abychom si udělali radost. Tak jsem se rozhodla pro tohle, protože tuhle scénu jsem si opravdu moc přála napsat! :D
Lan XiChen trval na tom, aby si žák řádně odpočinul, ideálně v posteli.
A-Yao zase odmítl skutečně spát a seděl opřený o její čelo.
Ticho mezi nimi viselo dlouhé a těžké. Oba přemýšleli, co říct.
XiChen – Jsem rád, že jsi v pořádku…
A-Yao – Ani netušíš, že už tu není, že?
XiChen – Vím, co cítíš, ale… i když jsi hodný hoch…
A-Yao – Ať řekneš cokoliv, už tě neuslyší…
XiChen – Jednou si najdeš někoho lepšího.
A-Yao – Nepřijal jsi moji smrt, jak bys mohl jeho oběť?
XiChen – Musím ti to říct.
A-Yao – Nakonec ti o ní stejně musím říct, že?
„Můžeme si promluvit?“
Přijde mi to hrozně smutné, ale vlastně i šťastné... Jsou zase spolu. I když je mezi nimi mnoho nevyřčeného. Ale je zde i naděje, že si to vše poví...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Třeba jo, třeba se odhodlají
Aries
Třeba jo, třeba se odhodlají
Je to pro oba velmi těžké.
Jackie Decker
Je to pro oba velmi těžké. Ale věřím že mají naději :D
Nepřijal jsi moji smrt, jak
nettiex
Nepřijal jsi moji smrt, jak bys mohl jeho oběť?
A to je ono. Xichen (vlastně... úplně každá postava xD) by potřeboval tak dvacet let terapie, aby mohli nějak zdravě(ji) fungovat.
Ale ta naděje se mi líbí. Výborně.
To je bohužel fakt. Samý
Jackie Decker
To je bohužel fakt. Samý kultivující a magie, ale potřebovali by spíš pořádného psychologa :D Jsem ráda že se ti ta naděje líbí. Mě taky.
Děkuji za přečtení a komentář :)
Pěkné to je, připomnělo ze
Faob
Pěkné to je, připomnělo ze života, kolik slov, která měla být pronesena, nezaznělo a naopak ta, která mohla zůstat vskrytu, burácela...
V životě to tak bývá, to
Jackie Decker
V životě to tak bývá, to rozhodně. Říkáme mnoho zbytečného, ale to opravdu ůležité často zůstává vskrytu.
Děkuji za přečtení a komentář :)
Já tady brečim normálně!
Tenny
Já tady brečim normálně! Skvěle napsané. Chci je oba objemout.
Jo no... ěkuji, jsem opravdu
Jackie Decker
Jo no... ěkuji, jsem opravdu ráda že se ti to líbí. Já už nedoufala že dostanu téma, kam bych to vecpala, musela jsem skočit po této příležitosti. Mě to přijde hrozně tragické, i když to v sobě nese naději. Tož malé objetí by je nezabilo ;)