Untamed

Šířily se zprávy, že někdo ve vzdálené vesnici budí mrtvé a že se snad jedná o následovníka patriarchy z Yilingu. Samozřejmě to museli jít prozkoumat.
"Musím říct, že jsem zklamaný," povzdechl si Wei Wuxian, když dorazili na místo. "Tohle není umění, ale prasárna! Dělá to úplně špatně. Těla se mu rozpadají, neposlouchají jeho rozkazy... Vidíš to, Lan Zhane!"
"Hmm."
"Ta moderní mládež nedělá nic pořádně. Trochu života do toho umírání!"
Banda mrtvol se otočila jejich směrem. Mladý nekromant si jich konečně všiml a zaútočil.
"Zdá se, že je čas na ukázku pořádné drezúry." Wei Wuxian si vzal k ústům flétnu.

Záchrana prostitutky ledy neprolomila. Lan XiChen mlčel a A-Yao byl tedy v zajetí vlastních myšlenek.

„Druhý bratře, ty víš, že na to přijdou…,“ začal tiše a opatrně, když byli na cestě druhý den.

Bez odpovědi.

„Přijdou do Oblačných zákoutí s důkazy a ty budeš muset vyjevit pravdu,“ pokračoval.

Lan XiChen si povzdechl.

„Nejdeme do Oblačných zákoutí, A-Yao.“ Pohled, který mu věnoval, byl zcela odzbrojující.

A-Yao několikrát naprázdno otevřel rty.

„Nikdy jsem nikomu neřekl, kde jsme se skrývali, když jsme se potkali poprvé. Vezmu tě tam.“

A-Yaovi hořely tváře, když bojoval se slzami v očích.

Děkuji…, přikývl a vděčně sklopil zrak.

Lan XiChen si vyslechl Wei WuXiana a souhlasil, že to působí podezřele. Oponoval však, že pro svá podezření nemá žádné důkazy.

XiChen je měl, ale neupozorňoval na to.

Domluvili se. On vezme „Li HuiYina“ zpátky do Oblačných zákoutí a Wei WuXian a Lan WangJi půjdou ověřit svoji teorii.

XiChen odmítal komunikovat, ale dal A-Yaovi potřebné léky a trochu své duchovní síly, aby uspíšil jeho léčbu.

Šli z města a náhodou i kolem nevěstince, odkud právě nějaký prasák vyhodil nahou prostitutku. Když jí chtěl udeřit, XiChen okamžitě zasáhl a chytil jeho ruku. A-Yao dívku intuitivně zakryl pláštěm.

Některé věci se nezapomínají…

„Můžeme si promluvit?“ zeptali se jednohlasně. XiChen se pousmál a A-Yao cítil nastupující ruměnec.
XiChen mu předal dopis, který nalezli v chlapcově pokoji.
A-Yao mu na oplátku podal vysvětlující dopis, který našel v Li HuiYinově rukávu.
Jejich oči se znovu setkaly, když vůdce sekty dočetl. V těch XiChenových byla nevyřčená, ale čitelná otázka.
A-Yao mu jemně vtiskl do třesoucí se dlaně Nefritového motýla.
V XiChenových očích se zaleskly slzy.

„ZeWu-June!“
XiChen vstal a vyšel na chodbu, než Wei WuXian mohl vrazit dovnitř.
„Myslím, že už to není Li HuiYin!“
„Jste opilý, mistře Weii,“ hájil muže uvnitř. Oběma se zatemnil rozum.

Lan XiChen trval na tom, aby si žák řádně odpočinul, ideálně v posteli.
A-Yao zase odmítl skutečně spát a seděl opřený o její čelo.

Ticho mezi nimi viselo dlouhé a těžké. Oba přemýšleli, co říct.

XiChen – Jsem rád, že jsi v pořádku…
A-Yao – Ani netušíš, že už tu není, že?
XiChen – Vím, co cítíš, ale… i když jsi hodný hoch…
A-Yao – Ať řekneš cokoliv, už tě neuslyší…
XiChen – Jednou si najdeš někoho lepšího.
A-Yao – Nepřijal jsi moji smrt, jak bys mohl jeho oběť?
XiChen – Musím ti to říct.
A-Yao – Nakonec ti o ní stejně musím říct, že?

„Můžeme si promluvit?“

Válka skončila. Vítězové si potřásají rukama, zvedají do výše kalíšky s alkoholem, slaví svou udatnost a hrdinství, vzpomínají na padlé.
Kdo sesbírá těla? Kdo zasolí zem? Kdo uhasí ohně?
Raději nemyslet, raději se neptat. Válečníci padli, do posledního muže. Co se ženami, dětmi, starými, nemocnými, těmi, co nebojovali?
Nažeňte je do táborů! Ať si odpracují právo na život, ať trpí, jako my jsme trpěli. Mohou nám poděkovat, že neskončí na ostřích našich mečů... zatím.
Ostatní se neptají. Neslyší pláč, neslyší bolest. Je jednodušší vše neslyšet než přemýšlet, zda si to zaslouží.
Ale ty se ptát musíš. To ti bude osudným.

Když se konečně podařilo energii zášti utišit, měl Nie HuaiSang teorii. Něco muselo narušit rovnováhu. Žádné z těl před proměnou nechybělo. Vše bylo tam, kde mělo být. Musela tedy chybět jedna z hlavních ingrediencí. A pokud mohl soudit, dle intenzity hněvu, MingJuova duše to nebyla.

Řekl ji nahlas. Žádal mladé mistry ze sekty Lan, aby zahráli dotazování a promluvili s duchy. Nikdo však nereagoval.

Nevěřili mu. Byl sice vůdcem sekty, a v posledním čase se ukazovaly jeho skryté kvality. Nebylo však možné, aby zapomněli na roky, kdy byl jen „kýval“!
A protože si mu netroufli přímo oponovat, předstírali, že neslyšeli…

Odvedli zraněného do hostince ve městě. Li HuiYin odpočíval pod dohledem Lan XiChena. Wei WuXian se chtěl napít a tak zůstal s Lan WangJim a ochutnával víno.
První láhev…
„Lan Zhane.“
„Hm…“
„Li HuiYinův spolubydlící tvrdil, že ten starý dopis nosil i na Noční lovy. Když teď odcházel, nevzal si ho.“
„Hm…“
Druhý džbánek…
„Letěl do Qinghe. Ale když jsme ho našli, mířil opačným směrem.“
„Hm…“
„Pokud se vracel, možná to, proč odešel, už udělal?“
Ticho.
Třetí pálenka…
„Řekl, že už nemá smysl, aby klečel. Vše svědčí o konečnosti jeho cesty…“
„Hm…“
Wei WuXian sáhl po čtvrtém džbánku…
Nesedí to…

Mladý kultivující přikývl, zavřel oči a s námahou se posadil a opřel zády o strom.

XiChen vstal, duchem nepřítomný. Přešel k WangJimu a hlasem bez života jej informoval, že učedník má několik pohmožděnin a zlomenin, které se ale brzy vyléčí.

Wei WuXian poodešel kousek stranou. Našel chlapcův meč. Kvalitní práce, přesně v duchu Gusu. Přečetl znaky „Zhǒngzú“ a ušklíbnul se.

WangJi k němu mlčky přikročil.

„Lan Zhane, říkal jsi, jak je ‚Cokoliv‘ neuctivé pro meč. Podívej tady, Závod,“ zasmál se a přistrčil meč k němu.

„Může to být i Zhǒngzú jako Řasa.“

Nebo přízvisko pro vůdce sekty… Svorně se ohlédli.

Díval se do hlubokých očí Lan XiChena a cítil, jakoby v nich mohl utonout. Po kolikáté už?

Jen okrajově vnímal, že tam nejsou sami. Slabý hlásek mu šeptal, že zvednout dlaň a pohladit A-Huana po tváři je opravdu moc a moc špatný nápad!

Jeden by řekl, že s novým životem přijde svoboda, ale to není pravda, že?
A-Yao nebyl svobodný. Ani v podmínce, že musí učinit vůdce sekty Lan šťastným, ani v těle, které nezvládalo tak jednoduché věci jako úsměv.

„To bude dobré, budeš v pořádku,“ hlas Lan XiChenovi selhal. Ty hluboké tmavé oči na něj hleděly nějak povědomým způsobem…