Prchat před city

Když už jsem ten rozbor pro pochopení drabble bez znalosti fandomu napsala, tak ho šoupnu i sem.

Znalost originálu by Ti stejně úplně nepomohla, protože já (jako ve všech svých fanfikcích na HMC) používám adaptaci z roku 1998 s Gérardem Depardieu a Sergiem Rubini (což je úžasný muffin).

Základní nástřel nejspíš znáš. Námořníka Edmonda Dantese z Marseille neprávem uvěznili za velezradu, jemu se po 19 letech podařilo uprchnout a získat poklad, který nepoužil k dobrým skutkům, ale k velice propracované pomstě, aby nakonec odplul do zapadajícího slunce s nějakou ženskou...
Kánon si může dovolit ponechat Edmonda!mstitele pouze ve společnosti němého otroka (Dumas, vole), ale jakékoli zpracování s aspoň trochou psychologie mu musí přidělit sidekicka, jinak by z toho Edmondovi hráblo. Bertuccio je na tuto pozici skvělá volba, protože je sice oddaný, ale nemá problém se s Edmondem pohádat, má smysl pro humor a navíc umí skvěle vařit.
Situace s oblečením:
Edmond uprchl z vězení a pro začátek se přidal k pašerákům, protože potřeboval odvoz na ostrov Monte Cristo, kde byl schovaný ten poklad. Kapitánovi pašeráků došlo, že je to uprchlý vězeň a velký zvíře a že by za něj mohl od úřadů dostat slušnou sumičku. Kapitán ovšem udělal tu chybu, že se o tyto úvahy podělil s lodním kuchařem Bertucciem, který se na Edmonda koukal jak na svatej obrázek už od první chvíle. Bertuccio Edmonda varuje, vyzvedne s ním poklad a rozhodne se sloužit mu. Jenže Edmond má kecy kvůli tomu, že Bertuccio byl mezi pašeráky proto, že (prý) okrádal svého pána a šla po něm policie
(Vím, co jsi zač. – A co jsem zač. Kuchař, který u sebe nemá ani nůž. – A který okrádal svého pána. Ale tohle na mě nezkoušej. Ty možná nůž nemáš, ale já jo, tak švihej k plachtám – Tak to jsem od vás nečekal. I kdyby ta pitomá truhla byla plná diamantů velkých jak holubí vejce, tak mě vůbec nezajímá. Jediné, co od vás chci, je, abyste mě vzal s sebou jako svého sluhu.) (ano, většinu jejich dialogů umím nazpaměť),
a má ty kecy dlouho, takže se Bertuccio naštve a na rovinu mu řekne, pod jakým jménem ho ta policie hledá, aby mu dal najevo svoji důvěru a to, že od teď očekává důvěru oboustrannou.
Kdy se odehrává stoslůvka:
Edmond už se konečně domstil a chystá se odplout do toho zapadajícího slunce, aka vrátit se se svou dávnou láskou, kvůli které to celé tak trochu začalo, domů do Marseille. Vzhledem k tomu, jak Bertuccio vyváděl, když se Edmond rozhodl ho JENOM na chvilku půjčit někomu jinému v rámci msty (protože potřeboval v cizím domě svého agenta), mi bylo jasné, že se s Edmondem úplně rozloučit nechce (ve filmu náhle přestane existovat nebo co, heteronormativní fandom, co už), takže aspoň na truc vezme roha a NIC si s sebou nevezme, aby zase někteří neměli ty kecy o okrádání.
Před deseti lety jsem o nich napsala dobročinné Vidět srdcem.
A během DMD 2016 Plané výhružky.