Cesta pryč

Temným lesem jdou, jen co noha nohu mine, téměř padají únavou.
Tři lidé. Dva a s nimi blázen. Dva muži a křehká dívka? Dvě dívky a muž? Kdo to v té tmě pozná. Nevědí, kam jdou a snad už zapomněli proč. Jen dál a pryč od dvorských lží a intrik, pryč od lidí, kteří je chtěli rozdělit. Zde proti sobě mají jen vlastní únavu, větve stromů ve větru a kmeny padlých velikánů přes cestu. A právě když jeden z nich přelézají...
Křup!
„Ganyméde, jsi v pořádku?“
„Ano, drahá Alieno. Nemáš u sebe šití? Trochu jsem si natrhl svou mužskou identitu...“