Kostelní

Potřeboval se uklidnit, takže se prostě vydal náhodným směrem a šel. Po nějaké době došel až ke kostelíku na kopci a po chvilce rozmýšlení vstoupil dovnitř. Kostely ho vždycky zvláštním způsobem fascinovaly. Rozhlédl se po výzdobě a trochu nejistě prošel uličkou blíž k oltáři.
Klekl si, pokřižoval se a sklonil hlavu. Chtěl se pomodlit, ale slova nepřicházela. Nikdy nebyl zrovna ukázkově zbožným člověkem.
Zrovna, když si začal připadat nepatřičně a chtěl se zvednout a odejít, rozezněla se kostelíkem hudba, která jakoby jej připoutala na místě. Tak krásnou, povznášející a zároveň tišící melodii ještě nikdy neslyšel.
Peregrin naslouchal, v očích slzy.