Předek a předsudek

Na bránu sálu kdosi drápem klep
a dovnitř hnal se albín rosomák,
co za chvost táhl dovnitř starce lva.
Tu z trůnu shlédl mocný zvířat král
a druha svého strašným zrakem spral,
neb otřesný byl starcův vlas i chrup.
„Nač táhneš králi téměř mrtvý trup?“
se ptal a davy zvířat kolem bavil dost,
což rosomák mu vymet z tváře hned:
„I mýlíš se teď, králi, on je host;
to bratr otce tvého přežil jed!“
což havran stvrdil rychle slovem svým.
„Ach, příliš zbrklý byl můj soud,“ řka lev
a polepšil se bleskem, zavelev:
„teď žádám, sedni, pij a hoduj již!“