DMD Bonus č. 7. pro 23. 4. 2013. Téma: Nesmrtelný strýček - bajka

V jedné smečce se jednou narodil vlček, takové nedochůdče, kožíšek opelichaný, nožičky křivé, lovit nedovedl, a čubičku obskočit taky nemohl, jak se později ukázalo. Máma ho ovšem piplala a chránila, a když povyrost, aspoň hlídal mladší vlčata. Jak šel čas, generace se střídaly, mnozí vlci pošli, buďto se servali mezi sebou, nebo je dostali lovci. Náš vlček se o vůdcovstí ani vlčice nezajímal, lovci se zase nezajímali o něj, takže si hezky žil a stárnul, až se mezi malými vlčaty začalo říkat, že strýček je nesmrtelný. Tak se stal živoucí legendou a už vůbec nevadilo, že byl ze všech nejslabší.

Žili byli prav a předjíc.
Pravil prav předjícovi:
"Padni na bicyklena!
Jsem králem sasprchy."
Předjíc před ním pad,
vousy o zem strachy brousí,
uši buší o zem v buši.
"Zjednej prave prosím právo,
mám žrádla míň než je zdrávo,
žikousa mou trávu kousá."
Žikousa však vinu nemá,
Ač je vilná, není vinná.
Jen scikánu listy chroustá.
Jak prav pravdu zjistil,
do předjíce se pustil.
Při tom z něho v buši
vytřás´při i duši.
Pro výstrahu všem
od onoho času
za bezčasu i nečasu
na nebeské báni, páni,
nejen v září hvězdně září
předjíc:
neskonatelný slopatka.
Dětem o něm vyprávějí jojky.

Žila byla koza a dvě kůzlato-jehňátka. A kdysi s nimi bývala jedna ovce.
„Kde je tatínek?“ ptalo se jedno.
„Tatínek je zavřený v ohrádce.“ odpověděla koza.
„A proč?“ nenechalo se odbýt.
„Začalo to jednou hrou, kde vystupovaly lamy, ovce a nesmrtelný strýček. Chytali tvory, kteří nebyli odtud, ale propadli z nebe nebo minulosti. Hráli jsme si na to. Pronásledovali jsme nic netušící ovce na pastvině. Až na to jednou přišli. Mysleli si, že si z nich snad děláme legraci. Tak tatínka zavřeli do ohrádky a bez něj už je to nuda.
Z toho plyne, děti, nedívejte se na Torchwood!“

Jednou se takhle komár Bzučík napil krve, ale nebyla to krev ledajaká, byla to krev malkavianská. Hned mu ruplo v bedně a začal dělat neplechy. Falešně zpíval, píchal do všeho, na co sosákem narazil a tlemil se u toho jak po bedně Starýho Tobyho. Nejen že tím sral všechny své krvavé cisterny, ale po čase i svou vlastní rodinu, která se rozhodla k razantnímu kroku.
Nejiniciativnější z rodiny, synovci a neteře, navedli chudáka Bzučíka do rány stočeným novinám, jejichž úder nepřežil nikdo, kdo by o tom mohl vyprávět.
Jenže jaké pro ně bylo překvapení, když je pak prosil o repete?

Jeho výlet začal zcela nevinně.
Zatímco se Doktor kochal krásou přírody, kdosi ho oslovil.
"Zdravím."
Doktor se otočil a spatřil velkého růžového králíka.
"Nápodobně," odpověděl zdvořile.
"Dnes je krásně," králík zastříhal ušima. "Co vás sem přivádí?"
"Ale," Doktor pokrčil rameny, "znáte to, hodně času, nuda..."
"V tom případě ti rád koupím něco k pití, Doktore. Ve dvou jde všechno lépe. Můžeme si třeba zahrát na strýčka a tetičku."
Doktor se zahleděl do pobavených očí.
"Jacku... co jsem ti říkal o hraní si s transportérem vědomí? Je to nebezpečné!" Utekl Doktor rozhořčeně do TARDIS.
"Ale zábavné," mrkl králík na neexistujícího diváka.

"Ahoj, antilopo," povídá lev.
"Ahoj, lve," odvětí mladinká antilopa.
"Jakpak jsi se sem dostala?"
"Jsem ještě malinká, zaběhla jsem se mamince."
"Pomůžu ti ji najít. Myslím, že jsem stádo viděl."
"Děkuji ti, strýčku lve, jsi moc hodný. Sama bych je nikdy nenašla. Maminka říkala, že jsi zlý, ale to není pravda, ty jsi hodný."
"To rád slyším. Ale nemusíš mi děkovat, potěšení je zcela na mé straně. Pojď, měli by být támhle."
"Strýčku lve, teta říkala, že tu už žiješ hodně dlouho. Ty jsi nesmrtelný?
*Chramst! Trh! Žvýk! Žvýk!*
"Haha, já nejsem nesmrtelný, jen si umím bez námahy obstarat potravu.

When he was hunting, most of the creatures were not fast, agile or smart to escape if he set on getting them. Younger krakens of his school worshipped him, calling him immortal.
He decided to do what no kraken has ever done - hunt a sea wywern. He waited until one came close to the surface and attacked.
It escaped, but parked itself short distance away. He jumped and missed again.
Provoked, he tried once more.
His fourth jump ended on a quay - out of the water.
The wywern flew away cackling.
Desperately gulping for breath, he learned he is mortal...

Hadí poustevník syčivým hlasem vyprávěl.
„Kobra byla nejsilnější a nejjedovatější had v hadí říši. Všichni se jí báli a dávali jí svojí kořist.
Naproti tomu Tajpan byl starý moudrý had, kterému ostatní říkali strýčku.
Kobra se tom dozvěděla. Vydala se za ním.
„Pobuřuješ proti mně ostatní!“ obvinila ho, uštknula a odplazila se.
Nezemřel však.
Ostatní mu začali říkat nesmrtelný strýček. Kobra se o tom dozvěděla, vydala se za ním a pokusila se ho uškrtit. Tajpan ji lehce uštkl a ona umřela.
Hadi oslavovali a zvolili ho králem.
Zapamatujte si, největší moc přichází s moudrostí.“
Sborové syčení.
„Jsem rád, že rozumíte.“

To se jednou vlk a pes dohadovali, který z nich je víc nebezpečný. Po chvíli dohadování si řekli, ať je rozsoudí strýček jezevec, prý je tak starý, že musí být nesmrtelný.
Jezevec se na ně podívá a praví: „podle mého soudu je víc nebezpečný pes.“ Vlk na to: „ale já jsem divočejší, já jsem přece větší šelma.“ Jezevec zakroutí hlavou a odpoví. „Dobře, jsi divočejší a větší šelma, ale pes, tím, že je méně divoký, okolí příliš neočekává, že by byl až tak nebezpečný a tedy se má méně na pozoru. Když pak zaútočí – říká se tomu moment překvapení, víš?“

Had se rozhodl, že odejde. Nemohl už dál trpět to domestikované šmejdstvo, které si nárokovalo právo na tlupu. Prosili ho, aby neodcházel. Lev dokonce slíbil, že si bude moci do vlastní tlupy vybírat ta nejčistokrevnější divoká zvířata.
"A kdo mi zaručí tenhle výběr až umřem?" ptal se Had. Lev se zamyslel a s pomocí Jezevce a Havranice ušil strýčka Klobouka. Toho naučili poznávat, do jaké tlupy se hodí které zvíře a začarovali ho proti stárnutí. Had ale nechtěl, aby vyšlo najevo, že je jen umíněný syčák a tak radši utekl dřív, než mu to mohli dokázat.
Poučení: Hadovi se nezavděčíš.