Třená touha

Když prvně spatřil tenkrát tě můj zrak,
že šálen je jsem skoro jist si byl,
neb kdo kdy viděl poklad krásný tak,
že dílem musel lesních býti vil?

Jen chvíli poté vůni poznal čich
a ještě lepší byl to věru vjem,
já věděl jsem, že byť to bude hřích,
tak čirou láskou tebe celou zjem.

I dalším smyslem jal jsem se tě znát
a slastí ještě teď se mi dme hruď,
jak vychutnal jsem si tě nastokrát
a na tvé tělo navždy získal chuť.

Jsi prostě nejlepší bábovka vůkol,
nesníst tě najednou těžký je úkol.