Když utichne dusot koní

Edith s hrůzou mrazící jí vnitřnosti pozorovala, jak se sinusoida monitorů u jednotlivých inkubátorů mění v rovnou linii. Zelené světlo jedno po druhém zčervenalo. Bez jediného škobrtnutí, bez alarmu, který by před koncem upozorňoval na potíže, které by ještě bylo možné zvrátit.

A pak to nesnesitelné ticho, když technici jističem vypnuli kvílení monitorů.

I její srdce jako by v ten okamžik vynechalo pár úderů.

Několik paramediků pak obcházelo řady nechybných inkubátorů a počítali, kolik zůstalo přeživších.

Ale Edith to viděla i ze své pracovny s výhledem na celý sál.

Červená vedle červené.

Z nových životů nepřežil ani jeden.

Ani jeden.