Když andělé odchází

Víš, já… no… prostě…
Slova k němu přichází postupně, vnímá je překrytá hustou mlhou zklamání a pachutí zrady.
Mluvil jsem… můžeme se vrátit do nebe… ty a já… znovu anděl… Nebe přece je dobré…
„Řekni mi, že jsi to odmítl. Řekni mi to!“
Řekni mi, že jsi to odmítl a já ti řeknu, že tě miluju.
Azirafal mlčí.
„Nerozumíš tomu, co nám nabízí.“
Crowley se ušklíbne, v očích slzy: „Rozumím, anděli, rozumím tomu mnohem líp než ty.“

Když Azirafal odejde, nejhorší není ten pocit prázdnoty, ani odmítnutí. Nejhorší je vědomí, že Nebe Azirafalovi ublíží. Ví to. Ale přesvědčit ho nedokáže.