Příběhy

Lidská duše se krmí příběhy. Něco v nás je "zadrátováno" tak, že bez nich nemůžeme žít. Možná je to naše věčná zvědavost, touha věcem rozumět, přání, aby všechno dávalo smysl.

Pohádky jsou útěšné v tom, jak jasně ukazují hranici mezi dobrem a zlem - ale taky tím, že v nich nikdy není nic tak špatně, aby se to nedalo napravit. A dobro vždycky zvítězí.

"Dospělácké" příběhy "ze života" bývají zamotanější. Mezi černou a bílou leží moře odstínů šedi, kterým se loď porozumění prodírá jen velmi neochotně.

Písmo nám nenabízí pohádky. Ale přesto nám slibuje, že můžeme žít "šťastně až na věky".