Příkazem shora

"Óóóó... anděli," zaznělo Nebem.
Petronel volání ignoroval a dál s vervou mandloval.
Uriáš se pohodně opřel ve futrech.
"Hi hi hi, anděli..."
"Co chceš? Nech mě bejt!"
"Dlužíš mi za ten roh."
"Za ten si můžeš sám. Kdybys mě neotravoval a dělal něco užitečnýho..."
"A co? Opírat se do dřevěnýho prkýnka a povalovat pod ním srolovaný prádlo? Pche!"
"A co kdybys to vyžehlil?" ozvalo se za ním.
"Pane Bože! Tohle mi nedělej, trefí mě šlak!"
"Tebe? Sotva. A teď žehli."
Bůh luskl prsty a na stole se objevila těžká krejčovská žehlička.
"No?"
Uriáš nakonec zjistil, že ho žehlení vlastně baví.