Mlčenlivá

Milada udiveně sleduje jak se kořeny rozestupují a dovnitř vchází vznešená žena a muž, který je jí očividně podřízen. Vyskočí a s úklonou pokorně skloní hlavu.

Žena si ji prohlíží, pak se dotkne stěny z kořenů.

“Víš, kde jsi děvče?”

Milada jen bezhlese zavrtí hlavou.

“Jsi na Budči, v jedné z habrových kobek. Každý viník tu ztratí vnitřní klid.”

Milada mlčí. Nechápe. Neví jak reagovat.

“Putovalas s mužem, který si říkal Vacek z Hameln?”

Milada se kousne do rtu a přikývne. Nemá cenu lhát.

“Něco je špatně,” žena se rozkazovacím tónem obrátí na muže. “A to špatné je třeba napravit.”