Prostě ráno

Paprsky slunce, které pronikly přes škvíru mezi závěsy.

Vstal, protáhl se.

Následně otevřel okno.

Čas na kafe.

Neřešil, jak vypadá, že do té kuchyně jde bosý a neoblečený, cíl byl jasný.

Udělat si kafe. Pořádný šálek espressa.

Nechal nahřát kávovar, mezitím, co si podal noviny, nachystal snídani v podobě míchaných vajíček se zeleninou. 

Všechno šlo podle jeho plánu.

Ale...

Když si podal páku, že do ní nechá vpadnout nadrcenou kávu, nic se nestalo. Byl prázdný. Nenašel ani sáček s novou.

Zanadával.

Jak mohl zapomenout dokoupit zásoby?

Co vlastně včera dělal?

Však to ani nebyl jeho apartmán.

"Ráno... Druhý šuplík zespoda..."