Botanista / The Botanist

"Co si tak dát partičku, drahý příteli?"

"To zní jako skvělý nápad, připravím nám čaj."

...

A tak nakonec usedli ke konferenčnímu stolu s čajem vedle šachovnice.

Začínal. 

Vždycky.

Tedy... Ne, že by vždy měl v šachu bílé... Spíše v životě vždy určoval první krok. Nikdy nikoho nedovolil, aby byl před ním.

Jeho společník provedl rošádu. Zcela zbytečně. Ubohý tah.

"Víš, že slovo rošáda pochází z perského rokh, což znamená válečný slon..?" Položil mu částečně jen řečnickou otázku a upil trochu ze svého čaje.

Popravdě... Neměl v plánu jej nechat opustit - po skončení hry - jeho dům.

Chtěl mu říct všechny chyby.

"Takže... Co zatím máme?"

"Ten muž měl na sobě okvětní lístky růží a tulipánu... Což... Moc to nedává smysl."

"Bude muset, pokud se chceme posunout dál. Co dál jste našli? Ten nedopalek... Nějaké DNA?" 

"To tam nechal někdo od nás. Zapomněl jsem jméno... Fred?"

Odpověděl mu, jak kdyby to rozhodně neznamenalo porušení asi půlky zásah pro vyšetřování.

Nebyl impulzivní. Nyní ho to však vzalo. Tohle bylo osobní.

"Děláte si ze mě srandu?! Kurnik, vy jste fakt nemožný. Kontaminovat místo činu nedopalkem..."

"Už má postih."

"Mně je, kurnik jedno, že má postih. Já chci vyřešit ten případ, než padne někdo další."

"Co prosím?"

"No, káva támhle." 

Našel prázdný sáček.

"A tvé oblečení támhle." Ukázala prstíkem na gauč v obývacím pokoji propojeném s kuchyní.

"Vanessa?"

"Valerie."

"Skoro." Co krucinál vypil, že měl úplně okno?! "Však jsem v žádném baru nebyl..."

"Uhm, byl."

"Jak se jmenoval?"

"Nu, seznámili jsme se tak, žes mě pozval na tequilu. Několik."

"Neptal-"

"Popravdě ses skoro začal líbat s nějakým blonďákem."

"Nejsem-"

"Kdybys mi nekoupil tu tequilu, tak se probudíš vedle něj."

"Ne-"

"Jo... Máš pokutu za rušení nočního klidu."

"Za co?"

Pousmála se.

"Můžeš mi doprdele říct, co se včera stalo?!"

"S tímhle pohledem? Raději mě ohni."

Paprsky slunce, které pronikly přes škvíru mezi závěsy.

Vstal, protáhl se.

Následně otevřel okno.

Čas na kafe.

Neřešil, jak vypadá, že do té kuchyně jde bosý a neoblečený, cíl byl jasný.

Udělat si kafe. Pořádný šálek espressa.

Nechal nahřát kávovar, mezitím, co si podal noviny, nachystal snídani v podobě míchaných vajíček se zeleninou. 

Všechno šlo podle jeho plánu.

Ale...

Když si podal páku, že do ní nechá vpadnout nadrcenou kávu, nic se nestalo. Byl prázdný. Nenašel ani sáček s novou.

Zanadával.

Jak mohl zapomenout dokoupit zásoby?

Co vlastně včera dělal?

Však to ani nebyl jeho apartmán.

"Ráno... Druhý šuplík zespoda..."

Byl pozdní večer, opuštěná část a on tam klečel před polonahým mladíkem, jenž se vsedu opíral o zídku za ním. Sledoval jej. Každý detail na jeho těle. Trní, které se prodralo kůží a vytvářelo tak slabé, částečné zaschlé, pramínky krve. Už tam nějakou dobu seděli, to se muselo nechat.

Mladík mu pohled neoplácel. Měl jiné problémy. Cítil se sláb, spíše v mdlobách. Důvod? Ten držel muž ve své ruce. Injekční stříkačka. Prázdná. Vpich na levém předloktí mladíka poukazoval, kde je obsah.

"Nezapomeň zemřít... Ještě dnes." Pousmál se, pohladil mladíka po tváři, zvednul z pokleku a vydal pryč. 

Srdce přestalo tlouci. 

Odložení čaje, usednutí na stoličku a otevření krytu klaviatury. Nádech, výdech.

Jeho letitý rituál. 

Jemně přejel prsty po klávesách a s prohlédnutím do not poprvé stiskl. Tón byl o kapku mimo. Na čele se objevila vráska. Zkusil znovu. Stejně. Prosím!?

Pohlédl na vzdálený telefon. Hrdost šla stranou.

„Ano, to jsem já. Chci se pozeptat, odkdy je volný Gustav? ...O půl tónu.”

„Nepočkám měsíc. Maximálně týden. Jak... Ne.” Zavěsil. 

Zprvu zoufalý pohled se změnil v odhodlaný. 

Došel pro náčiní, začal v ladění sám. Vždy u toho Gustava pozoroval, to nemohlo být tak složité...

Ač... Bylo. Velmi. A on právě dělal chybu.

„Takže ty si myslíš, že si můžeš to pátrání po vrahovi nechat celý pro sebe?! Že jako nikdo další tady nevyšetřuje a prostě chce řešit dopravní nehody, manželské hádky a opilecké neshody?! Ještě jednou zatajíš to, že jsi od něj dostal dopis a věř, že tě nejenom stáhnu z případu, jak tomu je teď, ale i ztratíš práci. Navždy. Protože po tom mým nedoručení tě nikde jinde nevezmou. Táhni mi z očí.”

„Jistě, veliteli. Omlouvám se, kdyby něco, tak se ozvu.”

„A pokud se pokusíš něco podniknout... Nemysli si, že tě minou pouta. Zákon je zákon, detektive. Nashledanou.”

„Rozumím, nashledanou.”

Omlouvám se, že ruším, ale jaký hnojivo používáte na pokojové kytky?

Uhm... Prosím? Já do nich vždy hlavně dávám sedlinu z kávy, ale jinak prostě směs... Nevím, hele, nemám moc teď čas.

Aha! Díky, tak já si nějak poradím.

Počkej, zas to neberte tak moc osobně.

Já si to neberu osobně..

Vážně?

Vážně.

Určitě ne?

Ne, co si myslíte...

Ty tečky působí, že si to berete osobně. Můžeme to probrat víc později, teď na něčem pracuji.

Oč se jedná?

Ale... To je... Uhm asi jedno. Nezajímavá věc.

Něco s kytkama? Nebo? Máte rád i kresby, že?

Kytky. Vra- cože?

Cože?!

Dělal tuhle práci už několik let a vůbec si na ni nestěžoval. Bavilo ho strávit celé dny kopáním do země, nacházením různých artefaktů, fosilií a hlavně ta vůně zeminy. Možná by ho někdo nazval podivínem. On sebe dobrodruhem.

Ve svém vyměřeném prostoru posunul odhrnutím zeminy o kousek níž, když na něco najednou narazil. Zasekl se. Je to váza? Šat? Ostatky? Sám zatím nevěděl.

Byl to kufr.
Zamknutý, modré barvy.

Zámek už zažil své a lehce povolil. Opatrně kufřík otevřel a nahlédl.

Nacházelo se tam nespočet vzorků krve.
V ten moment mu však ani nedocházelo, že tím otevře dávno odložený případ.

Pozoroval svůj výtvor.

Tentokrát se rozhodl experimentovat s vodou. Nějak ji zakomponovat do svých uměleckých děl.

Na jednom místě, kde proudil tok vody byla upevněna kameny vztyčená ruka do výšky. Prsty byly situovány tak, jako kdyby se pro něco natahovaly k nebesům, chtěli dotknout těch bílých mraků a poznat jejich jemnost. Natažená ruka byla ozdobena modrými květy.

Onen tok občas ruku lehce orosil několika kapkami, ale jinak byl onen potok klidný a vyrovnaný.

Muž neočekával brzký nález. Všechno chtělo čas.

Jenže v tomto případě... Udělal poprvé chybu. Nevychytal počasí a jen co odešel, dílo smetl vítr a tok potoku rozbouřil .