R.I.P.

A potom jsou v horách hřbitovy. Ve štěrbinách mezi balvany reznou zapomenuté nože. Na loukách mlčí ovčí zvonky, modrá stuha tvoří základ stračího hnízda. Odvátý šátek ozdobil větev borovice. V bunkru žloutne milostná báseň, napsaná inkoustem na linkovaný papír ze sešitu. 

Krajku rudých kalhotek dopaličkovala plíseň a osamělá černá ponožka touží po životě v páru. Na vrcholu Maja Kollatës, v puklině pod křížem, studí snubní prsten. K nebi blíž. 

Voda odplavila vzpomínky na první výstupy i poslední slova. Všechno, co lidé v horách zanechali, obrůstá mechem a tajemstvím. Tiché oběti. 

Drak o nich ví. Trpělivě je střeží. Pomalu dostává hlad.