Zvláštní služebná

„Víno ne, vodu. Budeme jednat dlouho,“ rozkázal.

Jeho velitelé nebyli spokojení. On je ale ignoroval. Místo toho se zájmem pozoroval dívku, kterou si vybral za služebnou.

Nalévala příliš opatrně, aby uvěřil, že se narodila mezi prasaty. Sice měla otrhané šaty, zavšivené vlasy a hrubé ruce, ale oči... ty zvažovaly, ukrývaly. 

Hlavně, děvče, nepracuj, pomyslel si. Práce člověka prozradí. Sedlák se ohne, služka sklopí zrak, písař se hrbí nad inkoustem. A ten, kdo hraje roli, se soustředí příliš.

Neřekl nic. Sloužila mu tiše, s dětskou pýchou, přesvědčená, že unikla pohledu mocných. Neunikla. Jen zatím neviděl důvod ji rozdrtit. Mohla být užitečná...