Dělba práce

Toho dne se, k mému velkému překvapení (a trochu i k zděšení), teta Kateřina vynořila ze svého pokoje až spíše k poledním hodinám. Nepokoušela se nic organizovat, dokonce ani vařit výživnou stravu pro Milouše, nýbrž se odebrala přímo k břehu řeky, kde ulehla pod slunečník a znovu se oddala odpočinku.

“Saturnine, nemáte s tím něco společného?” Byla to spíše řečnická otázka.

“Dědeček si nepřeje, aby žena jejího postavení pracovala.”

“Opravdu?” podivil jsem se.

“Ne,” pravil Saturnin:  “Ale jak je vám jistě známo, pracovitost paní Kateřiny se ve svém účinku podobá dělostřeleckému granátu a bude tedy lepší, když na nás nedopadne…”