Volání dálek

Zelená se rozpíjí v daleké země, v divočinu, nepolíbenou tvými sny. Řítí se zdi svěrací kazajky města a mysl bloudí po kraji.

Jako mucholapkou jsi chycen v osidlech poblouznění, sladkého zapomnění. Včera struna praskla, dnes opět hraje do not meluzíny v komínu.

Jako mrkev na palici – nedosažitelně přitažlivá bíle nezasytí, nevidíš nic jen dech písku pouště hrajícího se s tvými vlasy. 

Zavřeš oči a zlatavé vlny tříští se o útesy fantazie. Šum ovine noční můru jako had zakousnutý do jablka. 

Hluboké nitro hučí jako tisíce klasů obilí na poli, slunce pálí na zmrzlé touhy.

Zaleskne se plamen plání beze slov.