Daleko

Stínadelské uličky se tu noc zahalily do pláště tak tmavého, jako měl on sám.

Obezřetně našlapoval ztichlou čtvrtí, klec věznící ježka ho příjemně chladila v dlani. Tolik lopoty, co je stálo vylovit onen poklad z bahna stoky, ale vyplatilo se. Teď jen najít vhodného nástupce. 

Ze dvora Uctívačů ginga se náhle vynořila skupinka kluků a on už nestačil splynout se stíny. Zírali na jeho bílou masku. 

Zvedl ruku, ve které třímal hlavolam a s pobavením si prohlédl výrazy na jejich tvářích. Hoši se probudili z tranzu a vyrazili k němu, jeho instinkty však byly rychlejší. Hnal se do nejbližšího průjezdu.