Dobrou noc

Stařičké houpací křeslo tiše povrzává. Kamna hřejí a za okny je bílo: František kolébá na klíně Rinku, zavrtanou až po uši. Tam dole, na soutoku pod Krcálem, vypráví šeptem, stojí na potoce žejdlík mlíka. Nepozorná vodnička přilévá a přilévá a mlíko dávno přeteklo, rozlilo se po řece, zdvihlo se v drobounkých krůpějích a proplížilo se do všech koutů. Přineslo s sebou rez listoví, hluboké ticho rán, krystalky ve vráskách kmenů i první ledové kresbičky na oknech. Františkovi je poslední dobou trochu slabo, odnést holčičku do postele si netroufá, a tak houpe, houpe, dokud mlha nevyplní celý svět. Nakonec usnou oba.