Nejdůležitější není co říct, ale co neříct

„Ať to skončí, jak chce, policii se možná nevyhneš,“ varuju Juru, který líčí různé nápady, jak na stalkera přitlačit. „Jestli už je tak rozsypaný, jak říkáš, může něco vyvést. Musíme ho hlídat, a protože jsme jen dva, tak se střídat. Kdyby cokoli, okamžitě mi volej, jasný?“
„Ty mě ale taky,“ kontruje Jura.
„Samozřejmě,“ přikývnu. „A nezapomeň, kdyby něco, hlavně neříkat víc, než musíš. Nechceš nás přivést do maléru, že ne?“
„Nejsem blbej,“ zahučí. 
„O tom, že jsi byl v jeho noťasu, ani muk. Oni to zjistí, ale…“
„Nezjistí.“
Nadzdvihnu obočí. „Opravdu?“
„Jo.“
„Dobře. Ale prostě čím míň řekneš, tím líp.“