O slavíkovi, který nezpíval

Její sestra nemluví. Lidé se podivují, litují ji, někdy se pokradmu křižují. V hostinci to naštěstí nikomu nevadí. Jídlo roznáší ona sama, a malá pomáhá v kuchyni. 

Starší dívka má po tom útěku všechno v mlze. Přespávání v kupkách sena a opuštěných kůlnách, planá jablka, posbíraná v trávě. Němé slzy, horkost, noční můry. Rozhodne se, že nikomu nepoví, co se doma stalo. K čemu by to bylo? Spravedlnosti se nedovolají. 

O pět let později mlčící slavíček sedne na lep lovci. Zoufale se rozezpívá, ale už je pozdě. Je uvězněn. 

Z práva mlčet se stává povinnost, a z mladší sestry vzpomínka.