Další exorcismus, tentokrát po desítkách let. Kdysi jsem četla Bulyčovovu Alenku, kde se vyskytla tahle věta, která mě jako dítě zmátla a připadala mi děsně tajemná a poetická. Než mi to došlo.
Bez ohledu na vyznání tenhle dopis spal.
Nevyčkávej do svítání. Tenhle dopis spal.
Večerní oblaka sklouzla do obálky
– v oslnivé červeni tenhle dopis spal.
Ztracená slova bloumají mezi řádky
– v setmělých polích tenhle dopis spal.
Ozáří ho jako svíce bledá, plachá létavice,
když mihne se v dál. A tenhle dopis spal.
Šeptem opakuješ věty, co nezní správně.
Tajemství na jazyku. Ach, tenhle dopis spal.
Co zůstalo vyřčené jen ve snech?
V předivu tvých prstů tenhle dopis spal.
Na dně schránky, kterou příští měsíc zruší,
na tvém srdci jako kotě tenhle dopis spal.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit