Krušné začátky

Malý princ se růže ujal, protože mu jí bylo líto. Byla roztřesená a maličká, jen pár umolousaných zelených lístků.
Zvykl si ji každý den zalévat. Byla na něm tak závislá.
„Ničeho se neboj, rostlinko,“ říkával. „Ochráním tě.“
Jenže rostlinka vyrostla do krásy. Jednoho rána na Prince shlížel načančaný rudý květ.
„Rostlinko?“ vydechl.
„Jsem růže, pane,“ řekla pyšně.
„Jsi krásná.“
„Asi by bylo vhodnější, pane, kdybychom si vykali. Já totiž kvetu pro potěchu planet, hvězd a celého vesmíru.“
Malý princ položil konvičku a odšoural se na druhou stranu planety.
„Tak by mě zajímalo,“ zašeptal smutně, „jestli někdy pokveteš i pro mě...“