Malý princ

Krása a hloubka hvězd je však bezedná…

Volaly ho. 
Tolik co objevovat. 

Kdo jen ví, odkud jsme a kde je naše doma? 
V náruči bezpečí se naše duše schová. 

Ne všechny objevy byly krásné. 
Ztroskotal v poušti. 

I když je to místo malé, duše má tam patří stále. 

Vždy cestoval nalehko. 

V písčité poušti se nic neodpouští…

Tentokrát bude ještě lehčí. 
Čeká na něj jeho květina. Má za ni zodpovědnost. 

Když slunce zapadá, vždycky něco končí. Ale také něco nového začíná. 
Temnotu rozetne teskný a hvězdný svit. 

Vrací se domů.

Tisíc hvězd a tisíc planet, pohleď výš, proč hlavu sklánět? 

Některá přání, ač nejsou náročná, těžká ani nesplnitelná, přichází v nevhodné okamžiky a přinutí vás odbýt někoho, komu byste jindy snesli k nohám modré z nebe.
Stál jsem tam, celý vzteklý, hladový a umazaný od oleje. Zatracené slunce vypalovalo z mojí hlavy poslední zbytky příčetnosti. Někde jsem četl o mravencích, jež příroda vybavila stříbřitým brněním, aby odráželi co nejvíc slunečních paprsků. Vydrží v pravé poledne na přímém slunci sedm minut. Já, bez brnění, sedím tu už několik hodin. Zoufalý a zničený.
Prostě nemám sílu malovat. Dej mi chvíli, kluku, budeš mít beránka, slona a třeba celý svět. Ale teď ne.

Byla tu ještě osmá planeta, kterou Malý princ navštívil, a já se to nikdy nedozvěděl, protože mi to buď zatajil, nebo na ni přicestoval až poté, co jsme se viděli naposledy. Na osmé planetě bydlel ohleduplný sobec.
Nepočítal nedosažitelné hvězdy, nepoměřoval se s ostatními, nezapomínal se napít a pil příležitostně. Věděl, že nemůže dávat druhým nic, co sám nemá. S něžností i disciplínou milujícího rodiče se staral sám o sebe, aby byl připraven nezištně dávat druhým.
Malému princi tento dospělý nepřišel vůbec divný. Divně se ale začal cítit on sám, a tak se rozhodl pokračovat dál na své cestě, domů.

Byla tu ještě osmá planeta, kterou Malý princ navštívil, a já se to nikdy nedozvěděl, protože mi to buď zatajil, nebo na ni přicestoval až poté, co jsme se viděli naposledy. Na osmé planetě bydlel ohleduplný sobec.
Nepočítal nedosažitelné hvězdy, nepoměřoval se s ostatními, nezapomínal se napít a pil příležitostně. Věděl, že nemůže dávat druhým nic, co sám nemá. S něžností i disciplínou milujícího rodiče se staral sám o sebe, aby byl připraven nezištně dávat druhým.
Malému princi tento dospělý nepřišel vůbec divný. Divně se ale začal cítit on sám, a tak se rozhodl pokračovat dál na své cestě, domů.

„Jak to, že jsi nikdy nedospěl?“ napadlo mě znenadání.
„A co to znamená dospět?“ odpověděl otázkou.
„To přesně nevím,“ připustil jsem, „ale dospělí se tolik neptají... tolik nediví.“
„A co zbývá než se divit, když slyšíš všechnu tu krásu?“ podivil se Malý princ.
„Jakou krásu?“
„No přece hvězdy. A písek a vodu...“
Ohlédl jsem se. Studna byla daleko za námi. Ale při pohledu na Princův upřímný údiv mi to nedalo. Napínal jsem sluch, co to šlo, a na kratičký okamžik, jako bych snad skutečně na pozadí dun zaslechl šepot písku a hvězd, a zase bylo ticho.
„Já bohužel nic neslyším.“

"Nakresli mi beránka," řekl najednou.
"Mám zamazané ruce. A stejně neumím kreslit," odbyl jsem ho s očima zabořenýma v motoru. Práce je spousta a času málo, sotva ideální podmínky na kreslení.
"Nakresli mi, prosím, beránka," opakoval znovu.
Otřel jsem si unaveně čelo. Když jsem dostal z rukou olej, chvíli jsem čmáral na papír a pak mu ho podal.
"Je to trochu mazanice," řekl jsem omluvně.
Soustředěně hleděl na obrázek.
"Spíš mazanec," řekl.
"Co?" nahlédl jsem mu přes rameno. To jsem to nakreslil až tak špatně?
"Je to přece ten beránek," dodal.
Nevědomky tak složil mému kreslení největší kompliment ze všech.

Proslul jste svými cestovatelskými zkušenostmi, můžete nám říci, jaké je první místo, které jste navštívil?
Vlastně... si nevzpomínám. Bylo jich tolik.
To jistě, ale musíte mít přece nějaké záznamy, palubní deník, rozepsané cestopisy, nebo něco takového, ne?
To mě nikdy nenapadlo. Mluvil jsem prostě s lidmi, zvířaty a květinami.
*zaraženě* Jistě... Jak si vybíráte, kam se vydáte?
Vlastně si nevybírám, mířím prostě někam a někam se dostanu.
Chápu. Další otázka: co bylo to nejkrásnější a nejpozoruhodnější, co jste na svých cestách viděl?
Východy slunce.
Myslíte východy slunce na horských skaliskách? Nebo v hlubokých lesích?
Ne, *s úsměvem* všechny východy slunce.