Vzpomínky

Přejel prsty po okvětních lístcích. Smutně se pousmál. Jak se od růžemi obklopeného rybníku otočil, vyjel mu z úst těžký povzdech.
Začínám být sentimentální, pomyslel si. S každým, kdo odejde, je to horší.
K botě mu přilezl obrněný brouk roháč. Opatrně ho překročil a kolem knihovny zamířil k Tardis.
Chyběli mu. I když věděl, že mnozí z nich se mají dobře. Postrádal úsměv blonďaté Rose. Zrovna dnes mu vzpomínka na růžovou mikinu rozřezávala srdce nejvíce.
Kdyby jen Clara netrvala na shlédnutí zahrad.
Posadil se před knihovnou na schody.
"Doktore, ty nejdeš," zastavila Oswin před živým plotem.
Usmívaje se zavrtěl hlavou.