Doctor Who

"Takovou blbost jsi mohl vymyslet jedině ty."

Doktor se nafoukl jako balon. "No pardon."

"Omluvy ničemu nepomůžou." Zaprskala jsem na něj. "Spíš vymysli, jak se z toho dostaneme."

Zatímco jsme se hádali, hladina kaše v TARDIS rapidně stoupala. Už nám spoutala nohy. Bylo jen otázkou času, než se v ní utopíme.

"Nedá se nic dělat," prohlásil Doktor. "Budeme ji muset sníst."

"Tvůj žaludek je možná zevnitř větší jako ten blbej hrnek, ale můj rozhodně ne."

Doktor mě ignoroval. Ponořil se a začal záplavu kaše pojídat. Pokusila jsem se jí k němu doplavat.

"A pak má člověk věřit technologiím Pánů času."

TARDIS měla na Doktorovy eskapády svůj názor a na jeho společnice zrovna tak. Jistěže si ten klacek mohl vybrat bytost, která by měla delší životnost než lidi, ale to on ne, a pak propadal melancholii, když se loučili.

Navíc měl slabost pro určitý... typ. Zpravidla takový, který na něj až moc obdivně zíral a měl sklony vytvářet romantické napětí, které jí cuchalo obvody. A pak musela toho holomka pokaždé rozveselovat.

TARDIS se rozhodla vzít věci do vlastního motoru. Trochu tomu pomohla a... ulovila... rovnou ženskou ve svatebním. TARDIS se zděsila. A pak se Donna začala hlasitě durdit. Byla perfektní kandidátka.

Ráno 

„Fajn,“ vykoukl Doktor opatrně z TARDIS a okamžitě strčil hlavu zase dovnitř. „Pořád tam jsou. A zuří. Dlouho už nevydržíme. Potřebujeme sakra dobrý plán...“

Poledne 

„Rozjedeme to. Marto, připrav všechny květináče, čistič nádrží a kachničku. A ty, Jacku,“ otočil se, „běž. Vmíchej se tam, pozoruj, a hlavně nezapomeň dneska zemřít.“
Jack přikývl a vyklouzl ven.

Večer 

"Sláva!" všichni jásali a objímali se. Byli polomrtví únavou, ale achránili svět i sebe.

"Zato Jack vypadá nějak nabitě," všimnul si Doctor vzápětí.

„Splnil jsem plán na 1200 procent,“ zablýsknul Jack svým dokonalým úsměvem. 

"Jedna epická, pořádná smrt... 

 ... a předtím ještě jedenáct malých."

My rostliny také máme lovecké strategie. 

Ta moje je obzvlášť vyladěná. Žádné čekání, až si na mě náhodou sedne moucha! Kdepak, cílím na větší úlovky. 

Terčíky do akce! Dobře se o ně odráží netopýří ultrazvuk. Je to pro mě červená značka, která znamená kemp. Tedy pardon, zelená, jsme na Zemi. 

Jsem spacák de luxe. Akurátní velikost, chladivé stěny pro pohyb během horkého dne... 

A už letí! Pořádně napucnuté břicho. To bude vysoká platba. 

Netopýr zalézá do láčky, pohodlně se zavěsí a spokojeně usne. 

Čekám. 

Ráno vstává, protahuje se, zvedá ocas, poulí oči, před odletem odhazuje zátěž. 

Pořádná porce výživného guána! 

„Ten kovový papľuh sa toulá okolo Tanečníkův a něco si šomruje pod,“ zarazil se Hamiš, když chtěl říct, že si mumlá pod vousy, i když žádné nemá.
Tonička si s povzdechem sbalila raneček a vyrazila na cestu.
Opravdu na něj narazila na dohled od Tanečníků.
Když ji uviděl, prohlásil: „Chyba připojení, server nedostupný, upgrade přerušen.“
Přemýšlela co zas ti mágové provedli, když zaslechla zvláštní zvuk a opodál se zhmotnila úzká modrá šopa, ze které vykročil podivný muž s červeným kýblem na hlavě.
„Omlouvám se, slečno, trochu se mi pomotaly koordináty, hned ho zas odvezu pryč,“ prohlásil ten muž s úsměvem.

Lada Durmanová seděla na zahrádce kavárny. Nespokojeně listovala zápisníkem. Sledovala objekt zájmu týden. Jednou během chvilky úplně změnil vizáž, přestože z něj necítila žádnou magii. Jindy ho zkusila přímo oslovit, deset minut zábavné konverzace o ničem. Druhý den ji minul, jako by ji neznal.
Moment, co to? Ta modrá budka na rohu před chvílí nestála.
Šla ji prozkoumat.
Chlápek otevřel se širokým úsměvem: „Už na vás čekám. Račte dál. Nelekejte se, uvnitř je větší.“
Lada pokrčila rameny. To je toho.
„Cestuje v čase,“ zatvářil se chlapík zklamaně.
„Aha.“ Už měla jasno.
Nechápavě zavrtěl hlavou.
První blondýna, na kterou neudělal dojem.

„Tři, dva, jedna… lov na vejce zahájen!“

*

„Do toho, Jakeu, určitě budeš nejlepší!“ zajásal Boyle. „A budeš koukat, schoval jsem ti aligátoří, ptakopysčí i varaní!“
Jake zbledl a upustil košík.

*
„Stokrát řikám, na nic na planetě nešahej!“ hulákal Lister. „A on si nacpe kapsu!“
„Copak za to můžu? Bylo to blejskavý!“ bránil se Kocour. „Viděl jsem v tom svou líbeznou tvář! To sem tam nemoh nechat!“
„Tak teď hezky uvidíš, jak tě čerstvě vylíhnutej uslintanej kvazimutant cupuje na kusy! Včetně klobouku a kozaček!“
Kocour zavyl zděšením.

*

Jacku Harknessovi se rozzářily oči a odhalil svůj dokonalý chrup v tom nejšarmantnějším úsměvu.