Víla

Jedna noha střídá druhou. Kráčí pomalu a zlehka. Vlasy jí jemně popolétávají ve větříku, který jí spolu se sluncem hladí po tváři.
Je jako víla. Je úžasná, zábavná, chytrá a krásná. Má to jen jednu malinkatou vadu.
O toho, kdo o ni stojí, neprojevuje žádný zájem.
O toho, kdo by jí splnil všechno, oč by stála. Co by chtěla. Nejkrásnější květinu, mořskou pěnu, nebo kousek nebe.
Ten, který na ni myslí, kudy jen chodí a za chvíli její přítomnosti by dal hotové jmění, je však pouhá jedna osoba v davu.
Nemá to lehké.
Nevzdává se hned, ale pomalu ztrácí naději.