Opět se mi zdá o stejném místě. Kolem mě vedou horké trubky. Vypadá to tu jako kotelna. Ale dnes je ten sen jiný. Tak hrůzostrašně živý.
Zaslechla jsem vrzání kovu o kov. Následně blížící se kroky. Rozběhla jsem se, ale kroky se zdály čím dál blíž. Zastavila jsem se a zaposlouchala. Byla slyšet jen unikající pára. Náhle mě někdo chytnul za rameno a prudce otočil. Hrůzou jsem zavřela oči a instinktivně máchla rukou mířejíc při tom útočníkovi na hlavu.
Probudila jsem se a v rukou držela hnědý klobouk. Vedle mě spokojeně dřímal Freddie. Proč si bere svůj klobouk do postele?
St, 2011-04-06 13:03 — Profesor
Oh. Moc dobré, ta úžasná
Oh. Moc dobré, ta úžasná atmosféra - až mě z ní mrazilo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit