Lucius zálibně hleděl na sochu znázorňující Jaro. Byla nádherná. Dokonalá… Sochař si dal obrovskou práci, aby každý sebemenší detail ladil s celkem. Ladné křivky, perfektně tvarované, něžné…
Ideální dárek pro Narcisu k narozeninám. Představoval si její radost, její nadšení. Jak bude pobíhat, hledat, na kterém místě by se nejvíc vyjímala. Jak ji překvapení na chvíli přemůže a ona odloží svoji pečlivě udržovanou masku vážné dámy.
„Kolik stojí?“
„Tahle? Ta není na prodej, pane,“ odpověděl majitel obchodu s omluvným úsměvem.
„Prosím?“ zamračil se a sevřel pevněji svoji hůl. „Chci ji a jsem připraven za ni zaplatit nehoráznou sumu.“
„Peníze nejsou všechno…“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Správně!
Doktor
Jen tak do starýho Luciuse!
No jo, zaslouží si to. I když
Luciuska
No jo, zaslouží si to. I když, nejsem si zcela jistá, jestli to milý majitel sochy přežil úplně ve zdraví...