Příčina hrozného smutku pana Kaštánka

Už od svých jinošských let investoval pan Kaštánek veškeré finance, které neutratil za alkohol, do plastelíny. Vždy po výplatě, jež, pravda, nebývala vysoká, utíkal do papírnictví, kde si koupil šest malých hranolků.
"K čemu ji potřebujete?," ptávali se.
"Bude to mé štěstí," odpovídal pan Kaštánek.
Trvalo mu téměř třicet let, než nashromáždil potřebné množství. V práci dal výpověď, přátelům řekl, že odjíždí do zahraničí, a s vidinou dokonalých tvarů zmizel v garáži.
Modeloval, začínal stále znova, avšak když garáž po měsíci opouštěl, ležela uprostřed jen beztvará hrouda.
"Jak, Pygmalione, jak?!," vykřikoval netalentovaný Kaštánek, zatímco mu po tvářích kanuly první slzy.