Pokračování drabble - Lekce číslo dvě
"Jak si přeješ," zamručím a usadím se do křesla nedaleko krbu.
Myšlenky ponořené v minulosti.
"Tak proč si vybral zrovna mne?"
"Netušíš, myško?"
"Pouč mě... au to bolí... moje vlasy... co děláš?"
"Postav se tady. Podívej se na sebe. Pořád to nevidíš?"
"Vidím jen, že nikdo nikdy nepozná, že jsi mě někdy uhodil... ty rány se hojí skutečně rychle."
"Nedráždi mě..."
"Promiň... ale pořád nic nevidím..."
"Tak se dívej pořádně... ty dlouhé kudrnaté vlasy... hnědé oči plné života... jemně řezaná tvář... souměrná ňadra... zadeček..."
"Jo jo chápu... vybral sis mě, protože má moje tělo podle tebe dokonalej tvar... fakt skvělý..."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit