Psaní páté

Drahá W.
Zešílela jsem! Jinak se nedá nazvat to pomatení smyslů, když jsem s bušícím srdcem a lístkem v dlani vešla včera večer do zahrady. Ani nevím, co jsem vlastně očekávala... "Přišla jste!", vydechl a hned mne vzal do náruče a přitiskl k sobě. A potom... až se to stydím napsat. Víš, jak jsme přemýšlely, jaký je to pocit, když tě někdo políbí? Opojný, nevyrovná se mu ani to nejlepší šampaňské. Obávám se napsat více, děsím se, že by se to někdo dozvěděl, přece důvěrnosti patří až manželům. I přes to bych to ale udělala znovu.
Tvá zcela nerozumná
A.