Cynický cint

Jeho vnímání vtipnosti bylo svérázné.
Nahlas se smál u Fanny Hill, ale humor Shakespearových komedií mu přišel poněkud vyčpělý.
Hromada hořících židovských dětí mu obvykle přišla vtipnější než drabble o senilním Palpatinovi, Voldemortovi, Sarumanovi nebo jiném arcilotrovi.
Nesnášel ty tupé žluté zmrdy z Já, padouch a Pesík ho vysloveně sral.
Takže když měl napsat něco v podstatě genericky vtipného, jako první ho napadlo Fifty Shades of DMD. Trocha satiry, ironie, parodie a divokého sexu přece ještě nikomu neuškodila.
Těsně před dokončením to ovšem koupil od neznámého autora rybičkou mezi žebra, což byla trochu ironicky přesně pointa, jakou už dlouho hledal.