Venkovská cesta. Strom.
Estragon sedí, zády se opírá o kmen, oči zavřené. Vladimír přešlapuje.
ESTRAGON Pamatuješ si ty ostrovy?
VLADIMÍR Ve škarpě jsem zakopl o tebe.
ESTRAGON (něžně) Prošli jsme je spolu celý. Občas pršelo.
VLADIMÍR (rozmrzele) Máš moc ostrý ramena. A kyčle.
ESTRAGON Ale většinou bylo hezky. Ustlali jsme si v trávě.
VLADIMÍR (strká do Estragona a sedá si) Uhni.
ESTRAGON Jdeme!
VLADIMÍR Nemůžu.
ESTRAGON (zděšeně) Snad tě taky netlačí bota!
VLADIMÍR Musíme zůstat.
ESTRAGON Nikomu bych nepřál, aby ho tlačila bota.
VLADIMÍR Dneska určitě přijde.
ESTRAGON Nemůžeš si ji pak ani sundat.
VLADIMÍR Třeba nám řekne, kam dál.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Absurdní drama snáším, jenom
Rya
Absurdní drama snáším, jenom když ho píšeš ty.
A tohle je skvělé, se všemi žádoucími atributy!
Ach, to je úžasný kompliment!
Dangerous
Ach, to je úžasný kompliment!
Děkuji!
Ráda si hraju s konotacemi a snažím se je na sebe navazovat. :)
Oni jsou prostě tak... mimo a
Kleio
Oni jsou prostě tak... mimo a zároveň věcní. Prostě oni. :)
A prostě svoji. V obou
Dangerous
A prostě svoji. V obou významech toho slova. :)
Moc hezké drama.
Profesor
Moc hezké drama.
Děkuji.
Dangerous
Děkuji.
Pěkné :o)
Aveva
Děkuji!
Dangerous
Děkuji!