Až na konec světa

Astronomická věž. Tikot hodin. Jak staré mohly být? Snad starší než čas sám... Nevěděla, proč jí i v těchto chvílích, kdy by neměla myslet na nic, běžely hlavou složité myšlenky. Podívala se na něj, jak spokojeně oddechoval kousek od ní. Křivka jeho nosu bořila tmu na dva světy. Usmál se ze spaní. Vypadal jinak, než jej vídala dřív. Byl tak spokojený. V tom se probudil. Dvě temné hlubiny na ni hleděly s neskutečnou něhou. "Odjela bys se mnou?" zeptal se pak. "Pryč, od všeho. Zamyslela se. Opustila by rodinu...přátele..? Pohlédla na něj, a najednou věděla. "Až na konec světa."