15. Snění

Nerissa se s trhnutím probudila.
Noci v kempu, vměstnaném na nejvýš položenou rovnou plochu úzkého údolí, byly klidné pro všechny kromě ní. Netoužila po ničem jiném, než si v klidu odpočinout a nabrat síly na další náročný den výzkumu, ale jakmile usnula, něco jí začalo šeptat do snů.
Ne že by slovům rozuměla, vlastně si ani nebyla jistá, jestli jde o slova. Věděla jen, že se nejedná o obyčejné sny. Do hlavy se jí po nocích vloupávalo něco cizího. Dokonce i tušila, co to je, protože ve snech cítila i pomalý, vyrovnaný puls, který prostupoval celým Triem ostrovů.
To ovšem neznamenalo, že ji to nepřivádělo k šílenství.
Zhluboka si povzdechla a vstala. Když už se vzbudila, mohla toho alespoň využít. Opatrně, aby nevzbudila Jimenu, rozepnula vchod do stanu a vyšla na chladný noční vzduch. Dílec za sebou pečlivě zavřela. Nevzala si baterku, ale byla jasná noc a měsíc se blížil úplňku, takže do polní kuchyně došla bez problému.
Její kroky vyplašily myš, která zřejmě vybírala spadlé drobečky a teď několika rychlými skoky zmizela v nedalekém křoví. Nerissa ji ignorovala a místo toho odklopila těžké víko masivní bedny a vytáhla z ní lahev vody. Odšroubovala víčko a zvedla ji ke rtům, když ucítila na pažích svědění, které ji zachvacovalo v přítomnosti kteréhokoliv druhu, který měnil svoji podobu.
„Nafari,“ pozdravila jejich domorodého kuchaře.
„Zase nemůžete spát, slečno Kleinová?“ odpověděl.
Že Nafari patří k Nepřirozeným poznala, jakmile ho uviděla, ale nikdo o tom nahlas nemluvil. Proto Nerissa také mlčela. Na ostrovech panovaly jiné poměry a bylo možné, že Nafari svou druhovou příslušnost tajil.
„Jak víš, že mám problémy se spaním?“ zeptala se a napila se.
„Můj stan stojí hned vedle kuchyně,“ zazubil se Nafari. „Co se děje? Je tu na vás moc ticho? Lidé z města si na to někdy stěžují.“
„Ne, ticho mi nevadí,“ ujistila ho s úsměvem. „To Trio… na tomhle ostrově je tak silná magie, že mě budí.“
Nafari se dlouze zadíval do tmy. „Místní legendy o Triu tvrdí, že je živé. Morinkay bylo původně neobydlené, ale když ho thyspijci objevili a začali ho osidlovat, přivezli sem otroky z pevninského Doz, moje prapředky. Ti sice neznali ostrovy, ale rozuměli magii. Trio uctívali jako bohyni se třemi tvářemi. Říkali jí Amilaki a ke komu promluvila, toho považovali za požehnaného.“
„Já si nepřipadám požehnaná, jen utahaná,“ namítla Nerissa.
„Tak si běžte lehnout, třeba se Amilaki pro dnešní noc už odmlčí. Dole v přístavu žije moudrá žena. Pozítří tam jdu doplnit zásoby, zkusím se jí zeptat, jestli nezná nějakou pomoc.“
„Děkuji,“ usmála se Nerissa.
„A do té doby…“ sklonil se Nafari k bedně a vytáhl z ní skleněnou lahev. Ve tmě nerozeznala nápis na etiketě. „Zkoušela jste nespavost léčit pár hlty místního rumu?“