18. Chodící knihy II

Zdá se, že zajímavé informace a příběhy jsou na dosah ruky, tedy ehm, mysli, takže proč nepokračovat.
Na patře večer zbývá pouze bratr Molver. Jemu jsem už ve vzpomínkách byl, ale jen účelově a rychle, na druhou stranu na takového cucáka tam toho nebylo zas tak málo.
Čeho se nedočkal od rodičů, toho se mu dostává od předků z matčiny strany. Babička jej rozmazluje bonbóny a dobrotami, a děda se mu snaží věnovat, jak o to více, jak zazdíval vlastní dceru. Bere jej na prohlídky do přístavu, na trhy, do věži, kde mu vysvětluje jak fungují věžní mechanické hodiny, na statek, pohladit si krávy a prohnat drůbež - opravdu pěkné vzpomínky. Na druhou stranu jsou v tom dětském mozečku i skrytá tajemství. Ve městě funguje jakýsi dětský gang, ke kterému patří řada Molverových vrstevníků. On se jim snaží vyrovnat, zatímco oni jej nutí provádět činnosti od ponižujících po nebezpečné, také krást, šmírovat jisté lidi. Pod zdánlivě nevinnou maskou, tohle nejsou jen tak neškodné kratochvíle. Obzvláště dvě postavy hrají významnou roli v této bandě. O dva roky starší rváč Brogus a pak jistá mazaná Lasička, která evidentně ví jak zatlačit na citlivé místo. To od nich získal knihu, kterou jsem já našel, a jejíž pornografický obsah šokoval otce, když jí chůva objevila.
O patro níže spává kuchařka Klaritta. Je sice trochu více namáhavé číst jí na tu vzdálenost a přes materiál, ale zdá se, že jak posiluje mé tělo, přestávají být i tyto překážky problémem.
Od malička toužila být tanečnicí. To ovšem v místních poměrech nejspíše není druh povolání, kterým by se dalo uživit, a tak se vyučila kuchařkou a tak dělá co? Kuchařku! Chuť po tanci jí zůstala, tak ve volném čase hojně navštěvovala všemožné zábavy, kde by se mohla vydovádět. Jí stačí tanec, leckterým mládenců, co potkala však evidentně ne. Někteří si dají říci, minimálně ve dvou případech ale ne a skončilo to nepříjemným znásilněním, a tak dnes Klariita stále touží po točení se v kole, ale už se i dost bojí. Občas sní o přestěhování se do většího města, kde slyšela, že i mají divadla, kde se tancuje, ale nemá na to odvahu, stárne a pomalu se jí začínají ozývat biologické hodiny, s čímž si vůbec neví rady, obzvláště když se jí líbí více dívky než chlapci, což si není ochotná přiznat.
Další noc jsem zkoušel najít některého z čeledínů, ale zdá se, že asi nebyly večer v domě, tak jsem příští noc obrátil pozornost k hornímu patru.
Nutno říci, že v dědovi Dhurbasovi jsem našel skutečný poklad vzpomínek dovedně skrytý pod mnoha vrstvami falešných vzpomínek, který mi vystačí na týdny...
I to samotné jméno Dhurbas Decbar je falešné!
Jeho skutečný původ je sice urozený, nicméně pátý syn nemá šanci že by někdy něco podstatného zdědil a tak v mládí zkoušel vojenskou kariéru, kde se časem projevili jeho skutečné vlohy. Místo udatnosti na bitevním poli mu mnohem lépe šli diverze pod rouškou tmy, nenápadnost a brutální efektivita. Od armády přešel na vlastní pěst a nakonec se dostal do holportu s vlivnou kriminální gildou, pro které dělal všelijakou práci a když se tato rozpadla, byl již vyhlášeným nájemným vrahem. Ve své práci byl většinou úspěšný, přišel si k pěknému jmění, ale nadělal si i řadu vlivných nepřátel. Nakonec pověsil řemeslo na hřebík a usadil se, založil rodinu. Nepřátelé na něj nezapomněli a tak se musel ponejprv stěhovat a nakonec problém vyřešit jednou pro vždy - likvidací nepřátel. Nepovedlo se to úplně dokonale, protože byl při akci otráven. Jeho současný stav tedy není nemoc, jak si všichni myslí, ale důsledek působení jedu. Sám ví, že jej to za nedlouho zabije, ale už s tím nic nezmůže. Jeho vlastní syn o jeho minulosti vůbec nic neví, a on sám mu to nehodlá prozradit ani na smrtelné posteli.