Velkolepé století

Sedím na nadýchaných polštářích, pozoruji jak si vítr pohrává se závěsy na terase a stále čekám.
Snažím se zaslechnout, co se děje v chodbě přede dveřmi. Upravuji si své oblíbené zelené šaty, uhladím každý jejich záhyb...
...že by? Šouravé kroky, zaklepání, už je tu. Už ho nese.
"Rychle, pojď!"
Sümbul zrychlí chůzi a už se ke mně i s listem naklání a šeptá mi do ucha:
"Je to hotovo, má paní. Hlava mu letěla pět metrů daleko," zachichotá se.
Rozbaluji list v němž stojí: Dokonáno jest!
V mysli si odškrtnu další bod v seznamu.
Sliby se musí dodržovat, drahý pašo!