Orphan Black

Alison poslala květiny. Kdyby v nich nebyla schovaná zbraň, bylo by to trapné. Kdyby květiny nedonesl roztomilý koloušek, bylo by to ještě trapnější. Bohužel nenechal vizitku (narozdíl od Alison). Jenže Felix se dokáže postarat, a tak druhý den stál na parkovišti.
Koloušek se divil: "Neměla přijít paní Hendrixová?"
"A ona poslala mě. Myslela, že mám něco, co by sis rád koupil."
"Ale prodavač jsem tady já."
"Dnes ne, Ramone."
Použili Ramonovu starou rozhrkanou dodávku, ale peníze si tentokrát nevzal.
"Ber to jako dýško. Vždyť víš - za tu kytku. A mimochodem já jsem Felix."
Třeba to bude začátek jednoho krásného přátelství.

Sarah se dostala do pokoje snadno, stačilo si schovat vlasy a nasadit brýle. Naštěstí s ní nikdo nechtěl mluvit, vědce by totiž nesehrála tak snadno jako matku z předměstí. Stejně je nefér, že to ona si vždy musí vypůjčovat identity.
Na stole se povalovalo množství složek, ale žádná z nich neobsahovala hledané informace. Počítač byl zaheslovaný.
Otevřely se dveře a Sarah se vyděšeně otočila. Dovnitř vstoupila neznámá blondýna.
„Ahoj, ty už jsi tady?“ blondýna se na ni usmála a bez upozornění ji políbila.
Sarah stála bez hnutí. Neznámá se odtáhla se a zamračila se.
„Ty nejsi Cosima. Ty jsi klon.“