U Štěstí dam

Jenůfka se Denise ztrácela před očima. Hubla a žloutla, její oči temněly a bledá víčka se nad nimi ospale zavírala. Denisa ji neupřímně chlácholila, když přišla na návštěvu, přestože věděla, že navzdory řevnivosti ostatních prodavaček a navzdory bídě, ve které žije, je na tom pořád líp než Jenůfka. S Colombanem už Jenůfku Denisa dávno nespojovala, toužil po levných Klárách z oddělení konfekce.
Jen Pepíček občas Jenůfce vyloudil smutý úsměšek na rtech. I když Jenůfka už očividně měla blíž andělům než lidem. V zapadlých očích se jí usídlil nekonečný smutek a moudrost, jaká přichází s vysokým věkem, nebo s blízkostí smrti.

"Milostivá, podívejte se na tuto překrásnou krajku. Nejjemnější krajka, lepší v Paříži nesežene! Ach, děkuji pěkně. Zde tato prodavačka vám ji zabalí. Deniso, okamžitě sem pojď!! Doporučuji oddělení dámských šatů, dnes máme mimořádne zboží."
*
"Dovolím si Vám nabídnout tuto látku, objev sezony. Potisk v motivu růží, vhodná především na vycházkové úbory. Deniso, postav se sem, madam chce vidět, jak se látka pohybuje!! Vidíte, drahá paní, jak se řasí? Převelice děkuji. Deniso, odnes zákaznici zboží do kočáru."
*
"Slečinko, řekněte mi, je zde oddělení deštníků? Děkuji."
Denisa svírá v ruce frank. Její první peněžní transakce po dvou týdnech prodávání u Štěstí dam.