Povídky Š+G

"Sousede," zaúpěl vyčítavě Pulchart, jakmile mu otec otevřel, "že mám místo kuchyně chlév, to jsem si zvykl. Ale bít mne prasečí nohou do hlavy, to už přestává všechno!"
Na spánku se mu rýsovala boule velikosti pštrosího vejce. Jeho žena zdola souhlasně prorazila podlahu smetákem.
Otec, rozený diplomat z boubínských hvozdů, kde léta piloval své umění rozmluvami s rozložitým dubem, mu vysvětlil naši situaci, a Pulchart následně nedal jinak, než že musí Bivoje vidět na vlastní oči.
O minutu později vyletěl dírou po řezníkovi s hlavou ve tvaru šťouchaného bramboru.
"Vidíte, sousede, já vás prasečí nohou nikdy neuhodil," poznamenal otec vítězně.

Pozorovali jsme již delší dobu u strýce jakési chřadnutí jeho obvykle nadmíru bujaré povahy.
Strýc vzdychal, mumlal si, jíst mu nechutnalo.
Večer u nás zvonila plavovlasá slečna v šatech, které babička považovala za pásek. Přišla za strýcem.
Ten zbledl, ledva zaslechl její hlas v předsíni, a zapřísahaje nás, abychom jej zapřeli, zamkl se ve skříni.
Nenápadným výslechem slečny vyzvěděli jsme, že příbuzný nedávného zvláště podařeného večera, jsa okouzlen alkoholem, dotyčné naznačil možnost manželství.
„Radši pod drn než do chomoutu,“ ozvalo se temně ze skříně vysvětlení strýcova jednání.
Otec slečnu objal a pozval ji na zítra.
Strýc zvažuje návštěvu jakéhosi bratrance.

Domnívali jsme se, že s příchodem Ágnesina ženicha nastane v naší rodině opět rovnováha v podobě klidu a plnější lednice, neboli Balounova odchodu, leč nebylo nám toho přáno.
Ženich, pravda, byl statnější postavy, avšak dobrák od kosti, stejně jako tahle šunka, podotkl onehdy strýc, mačkaje v ruce obal od dané uzeniny.
Otec se snažil strýce trochu popíchnout, řka, že by nám to rvalo srdce, ale i jiní příbuzní jistě strýce postrádají, a kde jsou vlastně uzenáče.
„Krvi moje!“ zaslzel Baloun dojetím, „tak ohleduplní jste, a právě proto mám vás tak rád. Kdepak, užijete ještě dosti strýce Balouna. Uzenáče byly dobré.“