Zámek v Čechách

Stará unavená žena. Po letech zase pod rodnou střechou.
Prochází místnosti. Nic se nezměnilo. Vše vypadá stejně jako kdysi. Jen život vyprchal.
Stojí to vůbec za to?
Vždycky plnila své sliby. Dokonce i sliby dané sobě.
Stará žena hraje na klavír. Tváře, které ji sledují, jsou známé a přece cizí.
Spolu s ní hraje děvčátko sotva odrostlé dětským střevíčkům s lokýnkami i mladá dáma v černém s šik účesem.
Odchází do ložnice. V tanečním sále svítí světla, hraje orchestr, rodiče tančí. Jsou mladí, krásní, šťastní.
Uléhá do své postele. Dveře se otvírají. Její snoubenec jí podává ruku. Jde s ním.